Historie klubu
Minulé století - léta čtyřicátá
Klub vzniká v roce 1941 jako firemní s názvem SK JAWA při stejnojmenné továrně pánů Janečka a Wanderera na rozhraní Nuslí, Michle a Krče, vyrábějící věhlasné motocykly (a v čase válečném také součásti pěchotních zbraní, včetně ručních granátů). Podnět k tomu dávají majitelé firmy v duchu zásady baťovské (a také řady německých podnikatelů), že se vyplatí, dát mladým zaměstnancům a učňům podmínky pro sport, což vede k vyšší fyzické i duševní zdatnosti a menší nemocnosti. Začátky jsou spojeny se sportovní pomocí tehdejší Sparty Michle. Důležitým je další rok – 1942, kdy do SK JAWA přestupuje zaměstnanec továrny Václav Balšán, náš tehdy nejlepší chodec a jeden z nejlepších protektorátních atletů. Jeho příklad i zájem vedení firmy způsobují, že v roce 1943 má oddíl atletiky již 85 řádných členů (z toho 24 žen). Vašek Balšán podává vynikající výkony na tehdy oblíbených krátkých chodeckých tratích. Na 3000 m nejdříve překonává rekord Nora Bruuna a světový rekord pak posouvá na čas 12:02,6 min. V roce 1944 na pozemku, patřící továrně, je dán do provozu stadion s antukovou 296 m dlouhou dráhou, kde se provozuje i pozemní hokej a na dvou kurtech volejbal. Pro informaci si řekněme, že toto hřiště bylo na místě, kde dnes stojí hlavní pošta pro Prahu 4 a protilehlá administrativní budova na rohu ulic Budějovické a Na Strži.
Málokdo už dnes ví, že prvním, kdo po válce dokázal přitáhnout diváky do ochozů stadionu, nebyl Emil Zátopek, ale Václav Balšán. Již 24. října 1945 se přichází na Strahov podívat neuvěřitelných 20.000 diváků na souboj dvou nejlepších chodců světa – Čecha Balšána a Švéda Hardmo na trati 10.000 m. Dramatický závod vyhrává Balšán o necelé 2 metry, přičemž oba soupeři jdou hluboko pod světový rekord – čas 42:31,0 min byl dlouho ještě československým rekordem a v naší klubové rekordní listině jej vymazal až Jirka Mašita po 51 letech. Ironií osudu se v poválečně vykolejené Evropě někam ztrácejí protokoly o závodu a svěťák není později oficiálně uznán.
Klub má mimo špičkových chodců i dosti dobrých atletů v dalších disciplínách. Žlutá trička s rudým nápisem SK JAWA (mimochodem tyto barvy nosíme dodnes – písmena však nahradil pruh rudé barvy) se objevují na drahách při utkáních i přeborech republiky, a co je hlavní, nosí je stále více dorostenců, převážně učňů továrny. Zmiňme především jména Balouš, David, Sýkora a také pozdější trenéry klubu Bešťáka a Málka.
Léta padesátá
Léta padesátá jsou dnes synonymem komunistického teroru, ale ne vše, co budování socialismu přineslo, bylo zavrženíhodné. Kolem roku 1950 jsou organizovány a bohatě finančně dotovány SHDM (Sportovní hry dělnické mládeže), později obecně SHM, v celé řadě sportovních odvětví, které přivádějí ke sportu skutečně davy mladých (atletika představuje hlavní sport těchto her). Příliv mladé krve je i v Jawě a navíc do klubu přechází velká část atletického odboru Sokola Pankrác – za všechny jmenujme alespoň sprintery Procházku a Smítka, jehož 7,0 s na šedesátku vydrželo jako klubový rekord 30 let. Důležitý je rok 1951, kdy soutěže družstev po deseti letech hledání nabývají podobu pevně organizovaných mistrovských soutěží pod prvotním názvem Československý pohár. Dnes po sedmdesáti letech víme, že právě ony jsou páteří klubového života. Ze živelně pěstované atletiky převážně bez trenérů se zvolna stává systematická záležitost. Ani v ženách ovšem nehraje SK JAWA v pražské atletice druhé housle. Špičku tvoří Míla Hůlová (později, ale již v dresu Sparty československá reprezentantka na 800 m), sprinterka Pletková a řada výborných vrhaček. Klub v té době je jakousi farmou SK Slavie, jejíž trenéři docházejí na Pankrác pomáhat s přípravou, ale také získávat talenty. Odchází tak většina děvčat, ale i pozdější reprezentanti Trmal a Kupka. V té době působí v Jawě vůbec řada kvalitních juniorů – mílař Mildner, sprinteři, běžci i všestranný Pepa Málek, který překonává juniorský československý rekord v hodu kladivem.
Při násilném sjednocování tělovýchovy a sportu se, mimo jiné, mění názvy klubů, které jsou po sovětském vzoru přičleňovány k patronátním podnikům. Továrna JAWA mění název na Závody 9. května, a protože všechny sportovní jednoty při strojírenských podnicích nesou jméno Spartak, jsme vedeni jako Spartak Závody 9. května.
Dalším, tentokrát spíše pozitivním socialistickým počinem je výstavba čtyř typových stadionů v Praze (Děkanka, Kotlářka, Strašnice a Klamovka), na kterých se mají v roce 1955 konat obvodní masová vystoupení první celostátní spartakiády. Na Děkanku se stěhuje atletika v roce 1954. Náš stadionek na Zelené lišce poté slouží jako sklad stavebnin pro budované metro. Současně se na Děkanku stěhují i fotbalisté z původního hřiště SK Nuslí, které bylo Na Bělce, kde se dnes tyčí Corinthia Hotel. Třetím sportem je pozemní hokej, ale tento oddíl však stěhování nepřežil. Travnatý stadion se 400 m dlouhou škvárovou drahou je velmi hezký, ale léta nedostatečné údržby a ne vždy dobré soužití dvou oddílů nepřinášejí klubu štěstí.
Na Děkanku přechází jen část atletů ze Zelené lišky, někteří před tím odcházejí do jiných klubů, Málek a Bešťák na vojnu. Na nový stadion však přechází i Balšán a svým příkladem táhne do klubu další chodce, zejména bratry Brandejské a Capoucha, za nimiž přicházejí další. Posléze do klubu kromě chodců přicházejí i závodníci Adam, Urban, Véle, Jirka Kučera a bratři Pospíšilové, které následuje i několik závodníků ze zrušeného atletického oddílu ABC Braník. Emil Pospíšil se poté stává na dlouhou dobu předsedou klubu (v té době atletického oddílu) a později ředitelem Velké Kunratické. Před ním předsedají klubu pánové Semerád, Voříšek, Kaňka a Hlaváček, na Děkance poté Procházka a Schiedeck.
Velký vzestup nastává na podzim roku 1955 po návratu Bešťáka a především Málka, který se ujímá organizace tréninku i zimní přípravy v tělocvičně a současně vedení družstva mužů. S ním vzniká velmi dobrá skupina vrhačů, kteří jsou v dlouhodobých tabulkách na čelních místech doposud. Trenérsky začíná působit na Děkance i Fučíkovský. Po stálém vzestupu vrcholícím v roce 1957 postupem do II. ligy přichází ovšem zlom.
Málek přestupuje do Spartaku ČKD Stalingrad (pozdějšího Bohemians) a s ním odchází do různých klubů 15 nejlepších závodníků. Odchází i několik funkcionářů a rozhodčích a situace v klubu a tehdy ani v jednotě není dobrá. Projevuje se především, že se klub příliš soustředil na družstvo mužů, měl málo nezávodících funkcionářů i rozhodčích, nedostatečně se věnoval mládeži a zároveň neměl potřebné zázemí pro II. ligu. Torzo mužstva mužů končí v II. lize daleko poslední a v následujícím roce prolétává obdobně i divizí. Družstvo žen se po sezóně 1958 rozpadá úplně.
Léta šedesátá
Na začátku této dekády má oddíl atletiky kolem 40 členů a pouze 2 družstva. Činnost omlazeného výboru s trenérskou pomocí Fučíkovského (v roce 1961 byl na Děkance rok správcem) zajišťují převážně dospělí - Kučera vede družstvo mužů a J. Pospíšil družstvo dorostenců, přičemž pořádá i letní tábor na Babylonu a rok poté v Houšťce. Roku 1961 začíná E. Pospíšil s žáky a na podzim přebírá dorostence Kervitcer, pozdější trenér běžců, dnes působící v PSK Olymp. Ouzký, Kubalík, Kaplan, Markové, Bejkovský, tyčkařský rod Pašků a další jsou budoucím základem týmu mužů. V roce 1963 se daří obnovit družstvo žen a v soutěžích Prahy už bojuje 6 družstev z Děkanky. V patronátní továrně končí výroba motocyklů a podnik je začleněn do koncernu ČKD. Pod tento koncern už ovšem spadají bývalá Sparta a Bohemians a tak v něm není místo pro třetí velkou TJ. Jsme bez patrona, bez peněz a krátce se jmenujeme Spartak Nusle. Brzy poté dochází ke sloučení řady sportovních odvětví působících na území Nuslí a Podolí pod název Spartak Praha 4.
Problematický nedostatek trenérů nahrazuje práce lyžaře Vildy Sittera u žen a v roce 1964 příchod sprintera a dálkaře Leinwebra, který se záhy stává i úspěšným trenérem. V roce 1966 zaznamenáváme zdvojnásobení počtu členů na 80. O rok později končí s funkcí vedoucího družstva mužů Jirka Kučera, přičemž jeho poslední akcí ve funkci je zajištění přestupu třicetiletého závodníka a funkcionáře Sparty Jardy Kubici. Rok 1968 mimo krize ve státě je po deseti letech i další krizí klubu. Po postupu do nově vytvořené divize na jediný rok končí sezona 1968 posledním místem a sezona následující dalším pádem až do nejnižší soutěže – II. městské třídy. Srpnová okupace mění na pár měsíců Děkanku na letiště sovětských vojenských vrtulníků, upadá klubový život i stav stadionu. V posledním roce této dekády je předsedou výboru zvolen vedoucí družstva žen Sitter a vedení družstva mužů se ujímá Kubica, který vede toto družstvo dodnes.
Léta sedmdesátá
Ve státě začíná normalizační proces, který mimo jiné stanoví, že předsedou oddílů musí být členové KSČ. Těžko, ale přece, se nám daří obhájit Vildu Sittera, který, ač nestraník byl alespoň dělník – nástrojař. V letech 1970 – 71 provádí legendární Sibera tzv. střední opravu škvárové dráhy, po níž měla za 5 let následovat generálka. Pětiletý interval obvodních Spartakiád nám přináší jednou za pět let jarní potíže s přípravou, ale na druhou stranu se postupně získávají peníze na vybavení – doskočiště (dosud se skákalo do roviny do písku), překážky a provizorní posilovny.
V soutěžích se začínáme odpoutávat ode dna. V roce 1970 se muži vrací z nejnižší krajské soutěže do Přeboru Prahy a ženy postupují do divize a z ní v roce 1974 do II. národní ligy. Pár našich atletů a atletek se dostává ve svých disciplínách do finále mistrovství republiky, přičemž dorostenci Hrach a Tejnor se stávájí mistry republiky v přespolním běhu, resp. skoku vysokém. Na konci sezóny 1971 vzniká i nová tradice, když probíhá první ročník utkání Muži – Ženy, které se koná dodnes.
Rok 1975 je rokem, kdy na Děkance sportuje už 130 lidí, ale dlouho se už nepracuje se žactvem a rýsuje se generační problém. Na podzim tohoto roku začíná s kluky ročníků 1964 – 6 pracovat Kubica a na jaře následujícího roku s děvčaty Ivana Nováková (později Kubicová). Postupně se přidávají i Šťovíček, Sitter a Smejkal, a žactva začíná utěšeně přibývat.
Po sestupu žen znamená sezona 1977 vítězství v Přeboru Prahy a účast v kvalifikaci o postup do II. národní ligy. Děkanka zažívá tehdy největší závody své existence. Pořádáme soutěž mužů za účasti 8 přeborníků krajů Čech a Moravy. Pořadatelský úspěch trochu vyvažuje nepostoupení našich družstev (mužům chybělo 4,2 pomocného bodu). Muži jdou do kvalifikace i v dalším roce. Po úspěšném prologu (první dvě místa v chodecké dvacítce ve slovenské Holíči) však ÚV ČSTV ruší ve všech sportech mimo kopané a hokeje II. národní ligy. Poslední rok dekády – 1979 začíná pro oddíl špatně. Koncem ledna ve svých 55 letech náhle umírá Vilda Sitter, vykonávající dosud řadu funkcí. Předsedou je zvolen Kubica, členem výboru TJ za atlety Třmínek, ředitelování Velké Kunratické se ujímá Emil Pospíšil a vedením ženského družstva Ivana Kubicová. Téhož roku je založeno i „béčko“ mužů s první šéfovou Dagmarou Balaštíkovou, po níž od dalšího roku vede tento tým až do roku 2017 Zdeněk Šťovíček. Klub má okolo 220 členů a na památku Vildy organizujeme jeho memoriál na 400 m překážek žen, který se dočká 5 repríz.
Léta osmdesátá
Toto desetiletí začíná poněkud depresivně. Opožděně se projevuje zanedbání práce se žactvem v první polovině sedmdesátých let. Družstva mužů i žen končí v Přeboru Prahy shodně na 5. místech. V roce 1981 slaví klub čtyřicátiny a oslavy jubilea, jimž vévodilo pětiutkání smíšených družstev spřátelených klubů na zasněženém Strahově, probouzejí klub z letargie. Toho roku je nám předán objekt z šaten (využívaný až do roku 2020), čímž končí užívání hlavní budovy s fotbalisty. Od téhož roku je klubu pravidelně svěřováno pořadatelství Přeboru Prahy žactva.
V roce 1983 přestává ve výboru pracovat dlouholetý jednatel a hospodář Třmínek. Kubica přechází na funkci organizačního pracovníka a předsedou se stává Vlasta Smejkal, který se stará i o ekonomiku oddílu a je naším zástupcem ve výboru TJ. Právě on má velkou zásluhu o navázání zahraničních kontaktů. V roce 1984 sjednává start irských běžců na Velké Kunratické a nastává éra recipročních startů, za což mu a také manželům Kubicovým, v době, kdy klub naší velikosti mohl vyjet za hranice nejvýše jednou za 3 roky, patří bezesporu uznání. Po Irech z NACAI, přišli Francouzi z Marseille, Portugalci (INATEL), Švýcaři z Neuchatelu a Dánové z Randers.
V listopadu roku 1983 se koná jubilejní 50. Velká Kunratická pod záštitou Mezinárodního olympijského výboru i za účasti jeho předsedy J. A. Samaranche. Následujícího roku začíná výstavba sportovní haly na Děkance. Oddíl už má ale dost sil, aby se vyrovnal se stísněnými tréninkovými podmínkami, které staveniště způsobilo a o 5 let později se pouštíme do další zoufalé akce. Od podzimu 1987 do jara 1989 převážně ručně odstraňujeme vrchní vrstvu škváry na dráze, vykopáváme drenážní příkopy, prosíváme a kolečkem rozvážíme obrovské množství s jílem promíchané škváry. Ještě zmiňme, že na podzim roku 1987, 2 roky před revolucí za zděšení funkcionářů TJ organizujeme tehdy nevídanou věc: demokratickou volbu výboru ze široké, předem vyššími orgány neschválené kandidátky se staronovým předsedou Jardou Kubicou.
Podzim 1989 je ve znamení budování vrhačské louky. Paradoxem dějin je, že při Velké Kunratické je předjednána a 16.11.1989 na nuselské radnici uzavřena dohoda s tehdejšími hlavními představiteli Prahy 4 – předsedou obvodního národního výboru a předsedou KSČ na Praze 4, o sdružení prostředků na výstavbu umělých povrchů pro atletickou Děkanku. Následující den ovšem přichází sametová revoluce a historicky druhý pokus o novou dráhu je opět odsunut.
V těchto letech přibývá úspěchů na mistrovstvích republiky v různých věkových kategoriích. Spolu s chodkyní Danou Semelovou to jsou mladí: Staněk, Morkes, Valenta, Al-Rawi, výškařky Ekšteinová, Soukupová, Neufussová a zejména fenomén konce této dekády Lukáš Vydra (později bronzový na 800 m na Mistrovství Evropy).
Léta devadesátá
Celé období lze charakterizovat jako vzestup atletického klubu malé až střední velikosti mezi velké kluby České republiky. Toto postavení jsme si dokázali vydobýt bez tréninkových středisek, spádové sportovní školy či profesionálních trenérů. Na začátku všeho byla výborná parta našich odchovanců – kluků a holek z nejbližšího okolí. Kolektivní pojetí atletiky ve Spartaku Praha 4 dokládají soutěže družstev. Muži v roce 1990 po téměř půlstoletí nastupují ve II. národní lize, kterou vyhrávají a od roku 1991 jsou v lize první. Ženy je brzy následují – do II. národní ligy v roce 1991 a do I. ligy v roce 1994. Z nejlepších atletů této dekády jmenujme alespoň dlouholetého reprezentanta republiky na 3000 m překážek Jirku Šoptenka a z trenérů pak zejména šéfa dívčího žactva Frantu Šteinera, který od roku 1989 do roku 2008 odchoval spoustu opor našich juniorských i ženských družstev.
V této dekádě získáváme dříve neskutečný počet medailí z Mistrovství republiky: 6 zlatých z „velkého mistrovství“ (mužů a žen) a 27 v kategoriích mládeže, 11 „velkých“ stříbrných (a 13 pro mládež) a 8 „velkých“ bronzových (a 15 pro mladé). V medailovém výčtu nesmí chybět ani zlato družstva juniorek v roce 1999.
Dres české reprezentace mimo Šoptenka (ten nosil ještě i tričko československé) oblékají v těchto letech Mašita a v mládežnické reprezentaci Laláková (7. na juniorském mistrovství Evropy a účastnice juniorských mistrovství světa), Sobotková, Labíková, Polívková, Horová, Priščáková a Zavřel.
Vzestup klubu neuchází pozornosti ČASu a tak je nám svěřeno uspořádání akcí celostátního významu. V letech 1992 a 1993 Pražský maraton, 1994 a 1995 Mistrovství ČR juniorské a dorostenecké kategorie, tzv. Gigant a 1996 Mistrovství ČR žactva. V mezinárodním styku však revoluce zapůsobila kontraproduktivně. Změny kurzu koruny, zdražování železnic v Evropě a dopravy vůbec, opadnutí zájmu o sportovní výjezdy při otevření hranic a dalších bariér (výjezdní doložky, víza apod.) a naopak zdražování ubytování a stravování u nás – to vše způsobuje, že v roce 1994 už není vůle udržovat zahraniční kontakty.
Upřesňují se pravidla života atletů na Děkance, přičemž psanou podobu dostávají ve Stanovách Spartaku Praha 4, vydaných po letech diskuzí v roce 1994. To už ustáváme i tlak na změnu názvu, který mnoha „obrozencům“ zněl trochu sovětsky. Tělovýchovná jednota, dosud působící pod tímto názvem, se transformuje do sdružení Sportovní kluby Praha 4, kde se každý sport vrací ke svému původnímu jménu. Pro nás už ale SK JAWA ztrácí logiku.
Když v roce 1996 vznikají CTM (centra talentované mládeže), je nám přiřčeno jedno z pražských míst smluvního trenéra. V následujícím roce je předsedou výboru zvolen Vláďa Kučera a spolu s hospodářem Tomášem „Bábou“ Nakládalem se stávají hlavním motorem ekonomického fungování klubu, přičemž Bába má mimo to hlavní zásluhu na zkrášlení prostředí, v němž trávíme spoustu svého volného času.
Na změněné podmínky se poměrně dobře dokážeme adaptovat. Napomáhá tomu i průhledná a demokratická politika Českého atletického svazu, pořadatelská práva na Velkou Kunratickou, řada dalších iniciativ a v neposlední řadě i orientace ve vypisovaných grantech. Zvelebujeme tak svůj objekt na Děkance vnitřní přestavbou, čímž získáváme prostor pro posilovny a větší klubovnu. Začínáme budovat zděnou přístavbu s vlastní plynovou kotelnou pro vytápění celého objektu a ohřev vody. Postupně vybavujeme stadion doskočišti i nářadím a po etapách přibývají bezprašné povrchy.
Na přelomu tisíciletí
Ženy se v sezóně 2000 na rok dostávají do extraligy a na podzim 2001 se do extraligy vracejí, avšak opět pouze na rok. Juniorky po zisku dalšího mistrovského titulu startují 2x v Poháru juniorských mistrů evropských zemí v elitní A-skupině, kde se umísťují nejprve na 6. a poté 2. místě. Naše štafetová družstva se rovněž 2x účastní Evropského poháru klubových štafet a po prvním oťukávání ve Francii přivážejí za rok z Dánska 4 medaile.
Bára Laláková a Alena Rücklová reprezentují ČR na juniorském mistrovství světa v Chile a o rok později na evropském mistrovství kategorie do 22 let v Nizozemsku, Stáňa Batlíková je téhož roku členkou české sprinterské štafety na juniorském mistrovství Evropy v Itálii. K dalším reprezentantům této „dvouletky“ patří Z. Rücklová, Tučan, Priščáková, Němečková, M. Fischerová, Procházková a V. Šulc.
CTM se transformují na SCM a Praha získává druhé středisko se sídlem na Děkance s Vláďou Kučerou jako profesionálním trenérem, vedle nějž působí jako smluvní trenér Standa Šlajs. Kádr dobrovolných trenérů, jenž léta tvoří manželé Kubicovi, Šťovíček, Véle, Brandejský, Štorchová, Šteiner, J. Nevečeřal, Balážová, Myslík a Málek doplňují v těchto letech Nakládal, Bl. Fischerová, Polívka, Kotáb, Kratochvíl, Novák a Tučanová.
Ve vyšších sportovních orgánech pracují J. Kubica (jako místopředseda soutěžní komise ČAS řídí soutěže v republice a jako člen výboru PAS soutěže v Praze), Vl. Kučera je členem trenérské komise ČAS a ekonomem PAS a Honza Zedník, který vystřídal V. Smejkala ve výkonném výboru SK Praha 4.
Na Děkance probíhá zásadní přestavba areálu. Po zatravnění uměle zavlažované plochy pro kopanou a vybudování dálkařských sektorů se 75 m dlouhou a 3,8 m širokou rozběhovou rovinkou stavíme 130 m dlouhou pilinovou rovinku. V létě 2001 je odstraněna škvárová dráha i betonové stupně tribuny a jsou provedeny rozsáhlé stavební práce vedoucí k položení šestidráhy s polytanovým povrchem, včetně dalších sektorů a vodního příkopu. Kromě toho jsou uvedeny do provozu nové záchody i sprchy, které jsou již přímo propojeny se šatnami.
Na „novém stadionu“ Děkanky
Po dokončené přestavbě stadionu je v roce 2002 při zahajovacích závodech překonán český rekord na 300 m mužů a v červenci pořádá USK Praha na Děkance nejprve závody Praga Academica a poté i kolo extraligy, při kterém je překonán rekord ve skoku o tyči mužů. Umělá dráha znamená pro nás podstatné rozšíření pořadatelských možností – přebíráme pořadatelství Přeboru Prahy mužů a žen, pokračuje tradice mítinku Skákání s hudbou a pořádáme prvoligová i druholigová kola. Vrcholem organizátorské práce je přidělené pořádání Mistrovství ČR mužů a žen i Evropského poháru v roce 2006 na Strahově.
Stále pokračuje zvelebování našeho sportoviště a iniciativou Tomáše Nakládala rychle modernizujeme. Zlepšujeme organizování závodů od přihlášek až po vydávání výsledků pomocí výpočetní techniky včetně propojení s internetovou sítí. Místo dříve z domova donášeného počítače a půjčované kopírky, jsou instalovány 3 počítače a vlastní kopírka. Současně se daří zakoupit vlastní cílovou kameru, větroměr a také elektronickou výsledkovou tabuli, využívanou rovněž při Velké Kunratické. Systémy jsou propojeny se závodní kanceláří, kde se daří získávat další členy pro kvalifikovanou obsluhu zařízení, a v tomto směru se řadíme do desítky nejlepších atletických klubů. Samostatnou kapitolou je i modernizace závodu Velká Kunratická v podobě přihlášek prostřednictvím internetu, zavedení čipů a s tím související zpracování výsledků.
Koncem roku 2006 je dokončena a dokonale oplocena vrhačská louka, byť její plošná výměra je daná a nikdy neumožní závody „šedesátimetrových“ a lepších kladivářů. S tím souvisí i umělé osvětlení odhodového kruhu a také pilinové dráhy.
Výsledky našich atletů jsou trvale dobré. V letech 2002 až 2004 se naši atleti účastní vrcholných mezinárodních soutěží – Alena Rücklová a Bára Laláková seniorského mistrovství Evropy i Mistrovství Evropy kategorie do 22 let (Bára ještě halového evropského šampionátu), Jirka Mašita světového poháru v chůzi, Ondra Benda mistrovství Evropy juniorů, Vašek Janoušek dvakrát mistrovství Evropy v přespolním běhu juniorů a Jana Polívková mistrovství světa juniorů. Kromě nich se v reprezentačním dresu představují i R. Šulc, Tučanová, Šobáňová a Jelínek. Vrcholem těchto let je dle počtu medailí z MČR rok 2004 se 13 tituly Mistr České republiky (z toho 4 mezi dospělými) a dalšími 24 medailemi.
Poté však následuje sestupná tendence úspěchů v kategoriích mládeže, což ovšem neplatí u dospělých - v roce 2006 máme opět 4 mistry republiky (mezi ženami A. Rücklovou a z mužů R. Šulce, Janouška a senzační štafetu 4 x 100 m v sedmém čase historie české atletiky) a k tomu další 2 zlata v kategorii mužů do 22 let. Po přestupu Lalákové do USK se na mezinárodní scénu dostávají naši další odchovanci – nejprve na evropském juniorském mistrovství V. Šulc a Rejmon a posléze na mistrovství Evropy 2006, kde semifinalistku na dlouhých překážkách A. Rücklovou doplňuje čtvrtfinalista na 200 m Vojta Šulc, startující i na 100 m a nejlepší člen čtvrtkařské štafety. Současně s tím si připisují start v Evropském poháru za seniorskou reprezentaci i Janoušek a Polívková, zatímco Pecnová, O. Zelinka, Dolejšová, Nováková, Z. Kubicová a R. Fischer starty za reprezentaci v kategorii do 22 let či v mládežnických kategoriích.
V následující sezóně 2007 vrcholí úspěšnost našeho sprintu. V tabulkách na 100 m jsou bratři Šulcové s Bendou na 3. až 5. místě, Rosťa Šulc se stává potřetí mistrem republiky na 100 m, stovku kategorie do 22 let vyhrává Benda a 200 m Vojta Šulc, který má stříbro i z mužské dvoustovky, ale především stříbrnou medaili z mistrovství Evropy "dvaadvacítky", kde spolu s Bendou končí ve štafetě 4 x 100 m na 4. místě. Především sprinteři se zasluhují o historický postup mužů do extraligy, když v prolínací soutěži získávají přes 80 bodů. Bez zajímavosti není ani fakt, že i ve II. lize naši béčkaři vyhrávají ve všech pěti kolech 100 m, a to pokaždé někdo jiný. Mistrovský titul získává i Vašek Janoušek (v hale i venku) a ve své nové disciplíně - 800 m také Alča Rücklová, která se na ní dostává až do finále Univerziády. Radost nám dělají i obě juniorská družstva, která se probojovávají do finále MČR družstev. Kromě toho je v tomto roce dovršeno tažení za moderní tváří Velké Kunratické jmenováním progresivního organizačního výboru VK, složeného zcela ze členů klubu.
Rok 2008 - muži se udržují v extralize a ženy v prolínací soutěži obsazují první nepostupové místo, ale po vzdání se účasti Sokolem Kolín jim je nabídnuta možnost účinkování v extralize, která je však námi odmítnuta. Nejlepší atlet klubu Vojta Šulc získává mistrovské tituly na 200 m mezi muži i „22“ a reprezentuje jako člen štafet v Evropském poháru. Na mistrovstvích ČR získáváme za poslední roky větší počet medailí – 24, z toho 15 v mládežnických kategoriích, což dokládají i mládežnické reprezentační starty Fischera, O. Kuptíka, Kudrnové a A. Cílkové. Velmi zdařilý je 75. ročník Velké Kunratické, který následně pomáhá tomu, že v závěru roku můžeme rozšířit posilovnu a navíc postavit přístřešek za cílem u ohniště, který bude sloužit při závodech i společenských akcích.
Obdobně je po sportovní stránce úspěšný i následující rok 2009, ačkoliv počet medailí z MČR klesá na polovinu. Muži opět obhajují extraligovou příslušnost a daří se, navzdory celosvětové hospodářské krizi, i ekonomicky. Největším přínosem je opět Velká Kunratická, a tak je možné doplnit náčiní a vybavení posilovny, postavit první etapu zastřešení tribuny (18 m) a s využitím grantů zahájit rozsáhlé práce na zpříjemnění vnějších částí stadionu výsadbou zeleně, instalací laviček a přípravy terénu pro rozšíření tréninkových možností. Rok přinesl ovšem i negativa - zranění Vojty Šulce (t.r. mistra ČR z haly a české jedničky na 200 m), nedoléčený Vašek Janoušek, ukončení závodní činnosti Aleny Rücklové, ale i pokles členské základny či výkonnostní úrovně v juniorské a dorostenecké kategorii. Z nového výboru koncem roku odstupuje A. Rücklová a v létě 2009 po téměř 12 letech abdikuje z funkce předsedy klubu Vláďa Kučera a nahrazuje jej Tomáš Nakládal. Narůstající zájem rodičů o zajištění pohybu pro své děti už pár let přetěžoval trenéry mladšího žactva, kteří nestačili odmítat děti mladší deseti let a měli tak stále početnější skupiny. To je důvodem k rozhodnutí o zavedení oddělené přípravky pro děti mladší, již od začátku školní docházky a po vzoru Slavie shánět k nim, především z řad aktivních závodníků trenéry.
Další rok 2010 začíná mimořádnou výroční schůzí. Převratnou událostí se stává zvolení početného jedenáctičlenného výboru s převahou nových tváří a potvrzením Tomáše Nakládala ve funkci předsedy. Začátek je sice dobrý, ale sportovně se moc nedaří, neboť se tento rok nese ve znamení spousty zranění a jiných patálií. Muži po třech letech opouštějí nejvyšší soutěž a ženám znovu těsně uniká postup do baráže. Individuálně se prosazuje především Radek Fischer, který, ač také na jaře zraněný, se na poslední chvíli kvalifikuje na juniorské mistrovství světa v Kanadě a při MČR získává jediné 2 mistrovské tituly pro náš klub. Na stadionu pokračují práce k jeho zvelebení kácením topolů a vysazováním nových keřů a jsou zahájeny nutné opravy skladu nářadí – garáže, která vyústily v jeho rozšíření o 25 metrů čtverečních, přičemž vybagrovaná zemina je použita ke zpevnění a rekultivaci svahu k ulici Pod Děkankou.
Do druhé dekády 21. století
Společenským zahájením roku je uspořádání plesu k 70 letům trvání klubu ve společenském sále Kulturního centra Novodvorská. V rámci plesu je vzpomenuto na legendy klubu, které se již této události nedožily, vyhlášena nejlepší desítka našich atletů celé historie a odměněno 22 členů klubu, kteří se nejvíce zasloužili za jeho výsledky a zvelebování sportoviště. Zvláštní uznání je v tomto smyslu vysloveno Emilu Pospíšilovi a Pepovi Málkovi. Celý ceremoniál za hudebního doprovodu skupiny Tomáše Kubici je spojen s promítáním fotografií od začátků až po současnost. Ohlasy od všech zúčastněných jsou takové, že se domlouvá opakování podobné akce již po pěti letech. Naši atleti - studenti začínají ve větším počtu pracovat s přípravkou a počet dětí začíná rychle stoupat ke stovce. Rok 2011 znamená i velký úspěch sportovní, když družstvo mužů po nadšeném výkonu a bez jediného hostujícího borce vítězí s převahou v prolínací soutěži a po roce se vrací do extraligy. Kromě toho získávají naši atleti na MČR 9 medailí a účastní se mezinárodních soutěží – Fischer mistrovství Evropy „22“ v Ostravě, V. Šulc Mistrovství Evropy družstev a Stewartová s Kolářem mezistátních utkáních. Rok je zakončen převzetím Zlaté plakety ČAS za pořadatelství Velké Kunratické, která i přes nucené omezování přihlášek patří do desítky nejprestižnějších běhů v republice.
Rok 2012 je oproti roku předchozímu nabit událostmi. Vedle oprav bezpečnostního oplocení vrhačské louky a tyčkařského doskočiště je vybudováno tréninkové rozběžiště pro hod oštěpem s tartanovým povrchem. Rovněž se nám daří nahradit pilinovou rozcvičovací rovinku povrchem z umělé trávy. Po dvou letech příprav a složitých jednání dochází koncem léta k vydání nových stanov SK Praha 4, které významně mění postavení klubu v tělovýchovné jednotě směrem k jakési „konfederaci“ v ní spojených sportovních klubů. Současně stanovy určují majetkovou mapu ploch a staveb, na něž má po dořešení restitucí každý klub nárok. A protože je ukončen dlouholetý pronájem budovy PTU a pozemek připadá atletům, je zadáno zpracování projektu na stavbu budovy pro nás (ovšem až po zboření starého objektu a až se v budoucnu podaří získat peníze na výstavbu). Muži obsazují 6. místo v extralize a následně 7. místo na MČR družstev, ženy jsou první nepostupující z baráže, tj. 9. v ČR. Bratři Šulcové se nominují na Mistrovství Evropy (Rosťa na 100 m a Vojta na 200 m), kde se oba dostávají do semifinale a se štafetou postoupují do finále. Kromě nich oblékají český reprezentační dres Stewartová, Fischer, A. Cílková, Kerbachová a Kratina. Rozrůstá také se atletická přípravka. Poprvé je pro ni uspořádáno soustředění, vedené skupinou našich trenérů – studentů. V samotném závěru roku nám je přiděleno SpS (Sportovní středisko pro mládež do patnácti let), jehož vedoucím trenérem je jmenován Honza Feher. Naše řady opouští Pepa Málek, další z nejstarších trenérů po Jirkovi Kučerovi a Ádovi Vélemu.
Následující rok 2013 pokračují stálé změny v systému nejvyšší soutěže a muži po přímém sestupu extraligu s ulehčením opouštějí. Ženy po vítězství v I. lize startují na MČR družstev, vybojovávají si postup do extraligy, ale rozhodují se, že do zmatkové soutěže jít nechtějí. Individuálně získáváme na MČR 20 medailí od dospělých až po mladší žactvo, Moira Stewartová začíná svoji sérii startů na Mistrovství Evropy v přespolním běhu a Kerbachová s Kolářem opět startují na mládežnických mezistátních utkáních. Třetím rokem je převáděná část finančních prostředků do rezervního fondu oprav, neboť dráha a možná i budova výhledově na opravy spolknou nějaké peníze. Začíná se s přestavbou vrhačské louky budováním odhodiště točivých disciplin za kotelnou haly, umožňujícím hody přes 70 metrů. V budově přibývají další stroje do posilovny, je rekonstruována kotelna a vyřešeno zamykání objektu, šaten a také skladu čipovým systémem.
Rok 2014 je rokem nepříjemných vnitroklubových událostí. Posledních pár let se nepříjemně zhoršuje situace mezi vedoucím trenérem SCM Vl. Kučerou a klubem. Vl. Kučera začíná pracovat ve funkci manažera nového klubu Atletika Jižní Město využívaje k tomu zařízení, vybavení a materiál Spartaku. Rovněž o nás šíří lživé informace a poškozuje tak klub v atletickém hnutí. Na podzim vyzívá 8 svých svěřenců k podání přestupu do Aletiky Jižní Město a 4 z nich přestupují. Výbor žádá PAS i ČAS o řešení dalšího fungování SCM a navrhuje jako schůdné vypsání výběrového řízení na vedoucího trenéra. Po průtazích ČAS potvrzuje Vl. Kučeru ve funkci a převádí sídlo SCM na Jižní Město (vše následně vrcholí v únoru 2015, kdy výbor jednomyslně odhlasovává vyloučení Vl. Kučery ze Spartaku Praha 4). Ze sportovního hlediska získáváme na MČR 18 medailí (z toho hned 8 žákyně Kerbachová), Moira Stewartová se opět účastní krosového evropského šampionátu, zatímco P. Jeníková s Kerbachovou mládežnických mezistátek.
Před začátkem sezony 2015 je instalována nová odhodová klec vyhovující standardům IAAF, doplněn písek do doskočišť a dokončeny sběrače písku a koupeny plachty na zakrytí dopadišť. Výbor rozhoduje o přeložení termínu Výročních členských schůzí na druhou polovinu března. Celý rok probíhá jednání o nových stanovách a příprava na přechod SK Praha 4 jako jednoty (a s výhledem na oddělení od ní i pro nás samostatně) na spolkové zřízení ve smyslu nového Zákona o spolcích. Po sportovní stránce je zaznamenán postupný ústup z pozic (10 medailí z MČR, jediná reprezentantka Stewartová). Družstva dospělých stárnou a obnova kádrů probíhá pomalu, i když dětí do přípravky stále přibývá a jev se projevuje již v žactvu. Velké medailové žně zaznamenávají naši veteránští závodníci Vladimír Kánský, Jindřiška Noasová, Mia Stewartová a Karolína Jeníková, když získávají na světových a evropských šampionátech rekordních 15 medailí.
Rok 2016 zahajujeme plesem k výročí 75 let od založení klubu na nuselské radnici za přítomnosti starosty Městské části Praha 4 a našeho člena Petra Štěpánka. Daří se dotáhnout do konce záměr vybudovat nakloněnou tartanovou třídráhu o délce 53 m. Pořizujeme i nové stojany a doskočiště pro skok o tyči. Volby nového výboru na Výroční členské schůzi nepřináší žádnou změnu – je zvoleno 10 stávajících členů. Funkcí klubového statistika je pověřen Ondra Benda. V závěru roku byl dopracován nový návrh stanov k budoucímu přechodu na statut spolku a na plný úvazek je schválen pracovní poměr pro vedoucího SpS Jana Koutníka. Na MČR získáváme 7 medailí, přičemž reprezentační dres kromě Moiry Stewartové obléká i Julia-Anna Lily Bell. V tomto roce ukončuje ziskem stříbrné medaile 11 let trvající a ojedinělou kariéru sprinterská štafeta ve složení Jan Feher, bratři Rosťa a Vojta Šulcové, Ondra Benda – trojnásobní mistři republiky, 2 x druzí a 2 x třetí.
V roce 2017 je v souvislosti s přípravou žádosti zapsání klubu do spolkového rejstříku ve smyslu Občanského zákoníku rozhodnuto o zkrácení funkčního období na jeden rok. Výroční členská schůze je valnou hromadou vznikajícího spolku se stejným názvem a volbou s potvrzením složení výboru, jenž je doplněn o 11. člena – Ondru Bendu. Dokončují se práce na projektové přípravě výstavby nové budovy na místě stržené budovy PTU. Pro trénink na vrhačské louce je instalováno osvětlení, dodány kryty na kruhy a v listopadu instalována nová vířivka. Dnem 11. září 2017 se Spartak Praha 4 z.s. stává zapsaným spolkem ve smyslu Zákona o spolcích. Z toho vyplývá spousta práce na nových smlouvách o dodávkách plynu, elektřiny, vody, o odvozu odpadu, pojištění a nové smlouvy s trenéry. Přibývá stále dětí a i na MČR se tento trend projevuje ziskem 15 medailí (z toho 6 zásluhou žactva). Premiérový reprezentační start si připisují Kotková a Nevole, naopak Stewartová startuje na Evropském poháru na 10 000 m, Mistrovství Evropy v přespolním běhu i kategorie do 22 let. Ránu nám zasazuje rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy o plošném zrušení všech grantů, které i přes naše odvolání prakticky znamená konec naší naděje na realizaci projektované stavby.
Od ledna 2018 se ujímá vedení účetnictví našeho spolku Karolína Jeníková. V březnu pověřuje členská základna na Výroční členské schůzi výbor jednáním o možnosti ucházet se o koupi haly na Děkance a v budoucnu ji upravit pro naše potřeby. Po celý rok 2018 tak probíhají jednání o majetkových záležitostech, jimiž výroční schůze klubu pověřila výbor. Naskytuje se příležitost odkoupit halu na Děkance, což se po dlouhých jednáních nakonec daří a koncem roku jsme vyplácíme ostatním klubům SK Praha 4 podíly. Přes několik odvolání k vyšším soudním instancím prohráváme spor s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o část pozemku, zahrnující velkou část cílové rovinky, dálkařského sektoru včetně části travnaté plochy hřiště. Ač prokazatelně využíváme stadion od výstavby v roce 1953 a v restitucích se nikdo o něj nepřihlásil, vznesl o něj nárok stát. Volíme tedy jediné možné řešení a odkupujeme ho. Nehoráznou cenu ještě stát zvedá o „protiprávné užívání pozemku“ za více jak čtyřleté období – celkem přes 9 milionů Kč. Pro pokrytí nákladů je projednávána půjčka ve výši 4,5 milionu Kč. Výkonnostní atletická úroveň má klesající křivku, když z MČR bereme 8 medailí. Dámy si však po 16 letech zkoušejí zase na rok extraligu a v konci roku se starší žáci jako vítězové půlskupiny Mistrovství Čech družstev poprvé dostávají na MČR družstev. Junioři naopak získávají na Mistrovství Čech družstev bronzové medaile a po roce se opět zúčastňují MČR družstev. Jediná reprezentantka Stewartová opět startuje na Evropském poháru na 10 000 m a pošesté v řadě na krosovém evropském šampionátu.
V roce 2019 na Výroční členské schůzi obměňují volby mírně složení výboru. V rámci bezpečnostních opatření jsou osazeny kamery do posilovny, garáže, prostor chodeb objektu a části stadionu. Na hřišti jsou instalovány venkovní hodiny a teploměr, v říjnu pak 4 sloupy osvětlení s LED reflektory, na něž je rovněž umístěno ozvučení stadionu a také dochází k rozšíření rozcvičovací plochy s umělou trávou na severním konci rovinky. Dochází k vydání provozních řádů pro atletický stadion, budovu i regeneraci a taktéž jsou definovány a zveřejněny základní povinnosti členů. Koupě sporného pozemku, zahrnujícího i značnou část plochy fotbalového hřiště po neúspěchu jednání s klubem kopané SK Nusle Praha 4 o společném uhrazení ceny, je nakonec uzavřena s platbou pouze z našich prostředků. V závěru roku definitivně končí tělovýchovná jednota SK Praha 4 a rozpadá se na jednotlivé kluby. Pro nás jsou definitivně ukončena řízení o převzetí haly, která bude v polovině následujícího roku opuštěna nájemníky a může tak být zahájen proces jejího upravování pro naše potřeby a postupné přestěhování. Na MČR bereme 10 medailí, když Moira Stewartová vyhrává 5000 m, 10 000 m i přespolní běh. Současně se potřetí účastní Evropského poháru na 10 000 m a k evropskému krosovému šampionátu přidává i start na tom světovém. Jedná se o historicky první start spartakovského závodníka či závodnice na dospělém Mistrovství světa. Mimo ní si první reprezentační start připisuje žákovský půlkař Češka, který překonává i halový český rekord této kategorie. Nezastavuje se však pokles úspěšnosti našich družstev. Nicméně nejvíce ohrožené béčko mužů se v II. lize udržuje díky vítězství v baráži. V soutěžích družstev mládeže nepostoupuje poprvé od roku 1997 žádné družstvo z Přeboru Prahy do vyšší soutěže.
2020 a 2021 – roky celosvětové pandemie koronaviru
Na začátku roku 2020 propuká ve světe epidemie koronaviru, která do ČR doráží na začátku března. Rozjíždějí se opatření, která se rychle stupňují – zákazy shromažďování lidí nad 100, resp. 30 a vyhlášení nouzového stavu. Uzavřeny jsou školy, kulturní zařízení, tělocvičny, haly a pak i venkovní hřiště. Místo na Děkance se začíná trénovat individuálně, kde se dá. Trenéři Zuzka Kubicová, Martina Feherová a Honza Koutník vysílají online pro ostatní členy na YouTube domácí cvičení a posilování. ČAS ruší všechny své závody do 30. dubna a později až do konce června. Ligové soutěže pak mají jen 3 kola, konaná v červenci a srpnu, a to jako soutěže nepostupové i nesestupové. Pražské soutěže mladých se konají v poslední srpnové dekádě. Většina závodů se posouvá do samého konce prázdnin a září. Výroční členskou schůzí 2. července v hale slavnostně zahajujeme její provoz. Za velkého úsilí Rosti Šulce a Tomáše Nakládala probíhá přestavba administrativní části haly (dosud převážně pronajímané) na šatny, sprchy a klubovny. Současně probíhá i přestavba záchodů a posiloven. Postupně začíná stěhování z dosud používané budovy, kde jsme měli zázemí po 40 let, do zrekonstruované části haly, ačkoliv s nástupem podzimu přichází druhá vlna epidemie a s ní opět utlumování pohybu na hřišti. Od 4. prosince se začíná v hale trénovat, ale pouze na 14 dní, neboť je následně dle vládního nařízení budova uzavřena. V odloženém termínu 13. prosince se daří uspořádat za dodržení přísných hygienických podmínek 87. ročník Velké Kunratické pouze pro 550 lidí přes Hrádek v 11 oddělených bězích na klasické trati a běhy dětí. Díky tomu se trochu vyhýbáme další ekonomické ztrátě. Ze sportovního hlediska získáváme na MČR 14 medailí, ale jako rok před tím žádné mládežnické družstvo nepostupuje z Prahy dále. Reprezentační dres oblékají při mezistátním utkání Žák a Kaletová, zatímco Stewartová dobíhá na jediném mezinárodním šampionátu tohoto roku – Mistrovství světa v pulmaratónu na 34. místě. V listopadu nás pak navždy opouští Ivana Kubicová, která v rolích závodnice, trenérky a rozhodčí strávila na Děkance 55 let.
I rok 2021 pokračuje s vládními restrikcemi. Zákaz používání vnitřních prostor včetně šaten i umýváren, mimo budovu velké rozestupy s povoleným běháním ve dvojicích a současně nejvýše 15 osob na určené ploše. Atletické soutěže nejsou z důvodů vladních opatření v dubnu a květnu povoleny a pokud nejsou rovnou zrušené, přesouvají se na další měsíce. Kalendář je v červnu nabitý a po měsíční přestávce (způsobené odloženými olympijskými hrami) je rovněž od poloviny srpna do začátku října akce za akcí. Koncem června pořádáme Přebor Prahy dorostu a staršího žactva s otevřením nových šaten v hale. Liga je opět zkrácena na 3 kola (avšak již s postupy a sestupy) a po dvou jarních kolech jsou třetí kola již tradičně v konci srpna. Do konce června mají být ukončeny práce v hale a proto plánujeme opět odloženou Výroční členskou schůzi klubu na 1. července. Schůze se i s volbou nového výboru nakonec koná v neupravené a zaprášené hale, kde právě končí malířské práce. Z MČR vezeme 13 medailí, přičemž hned 3 zlaté získává Moira Stewartová. Ta se také pokouší dostat na odložené olympijské hry v Tokiu, ale i přes splněný ostrý limit na maratónu se tam kvůli velké domácí konkurenci nedostává. Další reprezentační start si připisuje dorostenecký půlkař Češka, který i vylepšuje halový český rekord této kategorie. V soutěžích družstev muži obhajují vítězství v I. lize a po letech postupují do baráže o extraligu. Baráž, ale o I. ligu si premiérově zkouší i dámské "B" družstvo. Starším žákům se daří po stříbru na Mistrovství Čech družstev postoupit na Mistrovství ČR družstev a v něm obsazují skvělé 6. místo. Společenským zakončením roku je pak ples k 80. výročí klubu, který probíhá ve společenském sále Nuselské radnice. Během večera jsou oceněni nejlepší závodníci posledního desetiletí a do Síně slávy uvedeny první spartakovské osobnosti – Petr Brandejský, Jarda Kubica, Ivana Kubicová (in memoriam) a Zdeněk Šťovíček. Za dlouhouletou práci na rozvoji Děkanky a jejího okolí získávají ocenění Tomáš Nakládal, Petr Polívka a Rosťa Šulc. I z důvodu omezeného využívání strahovské haly se pro nás stává spásou naše plně využívaná hala, kde se nám navíc ulevuje v nákladech na provoz díky jejímu pronajímání ve večerních hodinách a víkendech. S pomocí grantů můžeme postupně vybavit halu žíněnkami, lavičkami, žebřinami, švédskými bednami a přibývají i medicinbaly a další náčiní.
2022 – pomalý návrat k normálu
S jarem pomalu končí epidemielní omezení a rozjíždějí se zase tréninky a soutěže. Do léta se zabydlujeme v nových šatnách haly a pořádáme závody. Juniorský vícebojař Jára po vítězství na MČR v halovém sedmiboji přidává i stříbro z MČR v desetiboji a nominuje se na Mistrovství světa juniorů v Cali, kde obsazuje vynikající 13. místo. Do Kolumbie jej doprovází i juniorský mistr republiky na 800 m Jirka Češka, kterému se těsně nedaří postoupit z rozběhu. Za zmínku stojí i 2 medaile z MČR mužů do 22 let (stříbro Adama Rybáka ve skoku do výšky a bronz Tomáše Nevoleho ze čtyřstovky). Výrazně se daří i Moiře Stewartové, která nejprve na jaře překonává v Istanbulu český rekord v půlmaratonu časem 1:10:14, následně obhajuje na MČR zlatou medaili na 10.000 m a poté při svém 6. místu na Evropském poháru v Pacé překonává český rekord i na této trati časem 32:08,96. Muži vyhrávají suverénně svou ligovou skupinu a získávají tak právo pořádání baráže o extraligu. Po dvaceti letech, kdy Prahu zasáhla tisíciletá povodňová vlna, většina stadionů se ocitla pod vodou a u nás USK pořádal mítink Praga Academica a kolo extraligy, to jsou na Děkance největší pořádané závody. Počasí přeje, jsme ohodnoceni jako nejlepší pořadatel po všech stránkách a muži opakují loňské místo i konečné 11. místo v pořadí klubů v republice. Zlaté hřeby tohoto podniku jsou dva: Jarda Kubica se po 55ti letech loučí s vedením áčka a je zprovozněna klubová hospoda, kde se už koná i technická porada vedoucích družstev mužů i žen.
Předsedové klubu
Od vzniku klubu vykonávali funkci předsedy klubu následující pánové:
1941 – 1954 Semerád, Voříšek, Kaňka a Hlaváček
1954 – 1955 Procházka, Schiedeck
1955 – 1969 Emil Pospíšil
1969 – 1979 Vilém Sitter
1979 – 1984 Jaroslav Kubica
1984 – 1987 Vlastimil Smejkal
1987 – 1998 Jaroslav Kubica
1998 – 2009 Vladimír Kučera
2009 – Tomáš Nakládal